| Odpusť mi |
| Jak s jistotou mohu říct, že slunce vyjde každý den. Tak snad do smrti budu si přát, abych mohla změnit jeden den. Už je to rok, co spolu jsme chodili, času spolu mnoho nebyli. Však stačil k tomu abychom věděli, že lásku spolu jsme prožili. Miluji tě ještě teď, však tys´ nikdy neřekl. Nedal´s mi svou odpověď, jestli´s kdy mě miloval? Až teď, po roce se dovídám, jak moc jsem ti ublížila. Tím více si vše vyčítám, Snad jsem se ale poučila. Proto s tebou nemůžu mluvit, nechci tě zranit, znova už ne! Pravdu nesmím ti nikdy sdělit, teď ubížím už jen sobě samotné. |
...KoNeC... |
| Já milovala tě ani nevíš jak, sny o tobě se mi zdály každou noc. Proč muselo to dopadnout tak, že jsem na pokraji sil a VOLÁM O POMOC!! |
MRCHO!!!!!!!!!!! |
| Ja videla te poprve a presto bylo mi tak krasne, milujes ale jinou a zato nenavidis basne. Tak ja nevim co ted delam,porad ale myslim na tebe, kdyz pobliz srdce te nemam,tak i ve dne je cerne nebe. Proste vsechno s tebou je krasnejsi a proto vim, ze zivot bez lasky neni snadnejsi. Co bych dala zato kdybys mohl bys tu byt se mnou, kdybys ji rekl ma draha ja proste miluju jinou. Vim jsem asi mrcha ze sobe preju stesti a ji ne,jenze to ja si k nemu cestu klestim aspon vidis jak bylo me. Ja taky brecela a tys snad litovala me? a proto ted udelam kouzlo a on pujde ke me. !!!!!!!! TY MRCHO JEDNA!!!!!!!!!!! |
Napiš na co myslíš |
Stačí tužka, starý sešit složit slůvka a není co řešit. Zavři oči, předpaž ruce slyšíš tlouci svoje srdce? Na co mysliš? Napis o tom. První verš,druhý potom. Piš o lásce i o závisti, lidském štěstí,o bolesti. Zapoj city, zapoj smysly, odhal chmury ve své mysli. Pomáhá to, vždyť to víš, bude fajn, sám uvidíš! |
Má nejmilejší květina |
| Jednoho dne jsem opustila svou nejmilejší květinu, říkala jsem si, co s ní, je pořád stejná. I když mne milovala a byla mi věrná. Odešla jsem krutě a bez lítosti, ta květinka to nechápala, vždyť jsem jí tak zradila, mou nejmilejší zranila. A tal plynuly dny, týdny, měsíce a já nenalezla jinou, stejně líbeznou jako byla ta má nejmilejší. A tak vydala jsem se za ní zpět v touze vidět její květ. A však ta má milá květina, otočila se ke mě zády, již nechtěla být ani kamarády. A tak brečela jsem jako dítě, však všechno zhojil čas a já v nás doufám zas. Doufám, že zase budu hladit tvé jemné lístky, bílé jako padlý sníh. Doufám, že mi milovaná, jednou odpustíš. |
| Smutná událost |
| Tak jako řádky bez písmen, tak jako zatoulaný sen, tak jako mraky bez nebe, tak cítím se já bez Tebe. Jdu tichou ulicí, dívám se do oken spáčů, ja nikdy bych neuvěřila, že kvůli Tobě pláču. Ciklista bez pumpičky je, jako můj milý bez hubičky. Péro psalo zaskřípalo, udělalo chybičku, a tobě můj milý tisknu hubičku. Na hlavě háro, v hubě žváro, magič v boku, rytmus v kroku, a pořádnou dívku k milování, takový jsou venkovští chuligáni. |
//><!