John zaváhal jen vteřinu. Nechal dívku projít a zamířil k Hollis. Ne, nebude to láska, ale alespoň vzácné přátelství. Vždyť její duši zná tak dobře. Zklamáním byl sotva schopen mluvit. "Dobrý den, vy musíte být Hollis Meinelová. Já jsem John Blanchart, dovolte, abych vás pozval na večeři." Žena si ho se zájmem prohlédla. "Nevím, co to má všechno znamenat, ale ta vysoká blondýna mi dala tuhle růži do klopy, že si chce vyzkoušet, zdali je důležitější krása duše nebo krása těla," řekla mu a dodala: "Pokud se mě prý někdo zeptá, jestli jsem Hollis Meinelová, a pozve mě na večeři, tak mu mám odpovědět, že Hollis Meinelová čeká támhle v té restauraci na rohu. A že je moc ráda, že se nezmýlila."
Příběh lásky
3. července 2007 v 20:42 | Aeries | Texts about loveZačalo jaro roku 1944. Seržant John Blanchart stál na newyorském nádraží Grand Central a pozorně se rozhlížel. Měl dnes schůzku s Hollis Meinelovou. Jejich příběh začal před třinácti měsíci. V jedné knihovně na Floridě si Blanchart prohlížel knihu poezie. Více než samotný text ho však upoutaly poznámky tužkou na levém okraji stránky. Byly známkou poetické a romantické duše. Blanchart se podíval do seznamu výpůjček a přišel na to, že knihu měla naposledy jistá Hollis Meinelová. Zjistil, že bydlí v New Yorku, a rozhodl se jí napsat.
Následující den byl vyslán do Evropy, kde se zúčastnil vyloďování amerických jednotek v Normandii. V Evropě zůstal třináct měsíců. Celou dobu si s Hollis vyměňovali dopisy. Už první z nich ukázaly, že mezi nimi vznikl hluboký citový vztah. Po čase požádal John Hollis, aby mu poslala fotografii. Ona odmítla. "jestli vám na mně opravdu záleží, musí vám být jedno, jak vypadám," odpověděla. Každý dopis byl zdrojem nové radosti, nového poznávání, dalším krokem k naprosté harmonii, která mezi oběma vznikla. Tak to šlo měsíc za měsícem. "Navrhuji, abychom se setkali na nádraží Grand Central v sedm hodin. Budu mít v ruce knihu," napsal ve svém posledním dopise John. "A já růži v klopě," odpověděla mu Hollis.
Konečně nastal dlouho očekávaný den. John vyhlížel dívku svých snů. Znal a miloval její srdce a duši, ale neznal její tvář. Náhle jeho pozornost upotal dokonalý zázrak. Naproti němu přicházela nádherná vysoká dívka s blonďatými kudrnatými vlasy, modrýma očima, smyslnými rty a záhadným úsměvem. Mladík byl do ní tak zahleděn, že si ani nevšiml chybějící růže v klopě. Vyšel jí naproti. V momentě, kdy byli oba těsnně u sebe, si John všiml Hollis Meinelové, stojící těsně za dívkou. Bylo jí hodně přes čtyřicet, šedivé vlasy sčesány na tranu, obličej zvýrazňoval velký nos a šedé laskavé oči. Silné krátké nohy vězely ve velkých galoších a kolem ramen se jí houpala ošuntělá kabelka. V klopě kabátu měla rudou růži. Jehnem projelo obrovské zklamání. Tak to je Hollis!
A najednou nevěděl, co má dělat, zdali jít za krásnou neznámou, která se na něj tak vyzývavě usmívala, anebo za ženou, s kterou byl po třináct měsíců v tak těsném spojení. Zda jít za tou spřízněnou duší, s níž spojoval svůj budoucí život, anebo za krásnou dívkou.
John zaváhal jen vteřinu. Nechal dívku projít a zamířil k Hollis. Ne, nebude to láska, ale alespoň vzácné přátelství. Vždyť její duši zná tak dobře. Zklamáním byl sotva schopen mluvit. "Dobrý den, vy musíte být Hollis Meinelová. Já jsem John Blanchart, dovolte, abych vás pozval na večeři." Žena si ho se zájmem prohlédla. "Nevím, co to má všechno znamenat, ale ta vysoká blondýna mi dala tuhle růži do klopy, že si chce vyzkoušet, zdali je důležitější krása duše nebo krása těla," řekla mu a dodala: "Pokud se mě prý někdo zeptá, jestli jsem Hollis Meinelová, a pozve mě na večeři, tak mu mám odpovědět, že Hollis Meinelová čeká támhle v té restauraci na rohu. A že je moc ráda, že se nezmýlila."
John zaváhal jen vteřinu. Nechal dívku projít a zamířil k Hollis. Ne, nebude to láska, ale alespoň vzácné přátelství. Vždyť její duši zná tak dobře. Zklamáním byl sotva schopen mluvit. "Dobrý den, vy musíte být Hollis Meinelová. Já jsem John Blanchart, dovolte, abych vás pozval na večeři." Žena si ho se zájmem prohlédla. "Nevím, co to má všechno znamenat, ale ta vysoká blondýna mi dala tuhle růži do klopy, že si chce vyzkoušet, zdali je důležitější krása duše nebo krása těla," řekla mu a dodala: "Pokud se mě prý někdo zeptá, jestli jsem Hollis Meinelová, a pozve mě na večeři, tak mu mám odpovědět, že Hollis Meinelová čeká támhle v té restauraci na rohu. A že je moc ráda, že se nezmýlila."
Komentáře
Co tady děláš hvězdčky ty breberko :D Tady nikdo neví , že jsou to smajlíky z xchatu trdlo ...
Tak se omlouwam.:(...Tak teda osmnactka bez hvezdicek.:-[...
jsem ewa smutna, smutna to je moje prijmeni a mam segru misu ! zacalo to na tabore byl tam jeden klasnej kluk jmenoval se jindra stastny ja sem s nim zacala chodit a on mel brachu kubu a snim zacala chodit zase moje segra !! Takze sme obe stastny s velkym š aji s malim š! stykame se doted a sme se segrou strasne radi ze sme na ten tabor jeli !! Klape nam to vsem 4 !! je to krasny kdyz ma nekdo kluka fakt!!!
PaTiCeK:Mam Te rada.Sedmdesatjedna.Patnact.Devatenact.
PaTiCeK:Mam Te rada zlato.Patnact.Devatenact.Sedmdesat jedna.
Ahoj.PromiŇ že tě otravuju, ale mohla by ses prosím podívat na můj blog a přečíst si můj deníček nebo poslední rubriku 'Weroničin deníček"?A byla bych moc ráda kdybys k tomu napsala co si o tom myslíš.Díky předem a doufám že se jukneš.....=)